Vzdělání dává mladým umírněnost, starým útěchu…

PhDr. Jan Šolc, expředseda Etického fóra ČR

Je příznačné, že jakmile společnost začne prosperovat a rozvíjet se, zmnoží výrobou a obchodem svůj blahobyt, přizve k stolu hojnosti vzdělance i vzdělavatele.

Bylo tomu tak vždy, ale v naší civilizaci prvně a nejvýznamněji po řecko-perských válkách v V. stol. př. Kr. Tenkrát zbohatly Athény a ostatní polis tak, že mocní a movití povolali filozofy z jejich slonovinových věží i sudů, a nabídli jim „jízdenku do ráje“. Vzdělanci byli vítáni už v předsálí paláců, aby vyučovali zejména rétorice a eristice, jak bylo nazýváno umění vést spor.

Diogenes Laertios, o němž nekolují tak půvabné anekdoty jako o jeho mnohem starším jmenovci ze Sinope, už dohlédl neblahých důsledků pokleslého sofistického vzdělávání zbohatlíků a uvedl na pravou míru jeho význam. „Vzdělání přináší mladým lidem umírněnost, starým útěchu, chudým bohatství a bohatým ozdobu.“

Ponechme čtenáři právo na krasojízdu ducha nad tímhle půvabným i moudrým vyjádřením významu vzdělání a spíš si připomeňme, že už Diogenovi byla zřejmá stratifikace motivů k vzdělávání.

Motivace sama je pak obecně snad tím nejzajímavějším na skutcích lidí, ať máme na mysli politiku, vzdělávání, vědu, veřejnou správu apod. Pro etiku – a to se málo ví - není mravným či nemravným čin sám o sobě, ale právě motiv činu, proč co děláme, i když to bývá zprvu málo zřejmé a rozpoznatelné; snad až časem.

Když se kdysi kdosi zeptal Alberta Einsteina, kolik si myslí, že je mezi vědci lidí důstojně motivovaných k takovému poslání, dostalo se mu odpovědi, že „kdyby z chrámu vědy odešli všichni ti, kdo tam nepatří, povážlivě by se tam vyprázdnilo. I když současně by to pro vědu byla škoda…“

Pozoruhodný argument ve prospěch vzdělávání přichází i od politologů. Všeobecně je už přijímán názor, že jakkoli je demokracie drahá, pomalá a ocitá se viditelně v krizi, neznáme posud nic lepšího. Úvahy o osvíceném vladaři či dokonce o filozofovi na vladařském trůně, jak si přál Platón, zůstaly v říši snění. Zbyl ale přece jen jakýsi oprávněný rmut, že se demokracie zejména v posttotalitních zemích stala pouhou slupkou, formou vládnutí (politické strany, volební kvórum, sněmovna a senát, moc zákonodárná, výkonná…).

Čím víc bylo zřejmé, že v úpolech mocenských politických skupin chybí respektování důstojnosti člověka jako občana, byla obracena pozornost k tomu, co v společenské praxi chybělo a co tzv. stranická aritmetika zatím neumí – respekt k obsahu demokracie. Bez respektování této složky se demokracie zvrhává v souhrn nástrojů, kol, pák a řemenů moci, v technologii politiky, rozumíme-li politikou umění spravovat společnost a vládnout jí.

Jméno M. L. Kinga bývá uváděno mezi nejvýznamnějšími Američany XX. století pro jeho osobní statečnost, ideovou i postojovou důslednost. A právě on spojuje demokracii s dobrou vůlí, již Immanuel Kant nazval „jediným dobrým na světě“ (protože dobrým v absolutním smyslu je podle Kanta jen bůh). King interpretuje obsah demokracie větou: „Demokracie je dobrá vůle. Ne zloba, ne síla, ne „právo“ – jenom dobrá vůle.“ Muž, který zasvětil boji za lidská práva a občanské pojetí demokracie celý život, ví dobře, o čem mluví. Rámec demokracie nám sice umožňuje konat vše, co není zapovězeno ústavou nebo zákony, ale vždy má následovat zralá otázka „k čemu to bude dobré?“, „je to správné?“.

Proto se v druhé polovině minulého století začal měnit „trojúhelníkový“ půdorys základního demokratického schématu ve čtvercový. K třem samostatným a nezávislým pilířům, na nichž tradičně demokracie stojí a sílí (moci zákonodárné, výkonné a soudní), byl stále častěji přiřazován pilíř čtvrtý – poznávání, „moc poznávací“. Tedy vzdělání a výchova, jež právě cílí k onomu obohacení obsahu demokracie.

Vzkaz zbrusu nového eurokomisaře Vladimíra Špidly zazněl v nedávných dnech z Bruselu jednoznačně: obraťme už konečně účinně pozornost k vzdělání, jinak proděláme budoucnost. Teprve když začne politik participovat na správě a vládě vyššího politického celku, rozpoznává určitějšími manka vlastní domény.

Proč se vzdělání a školství objevují jako témata ve volebních programech respektovaných politických stran jen poskrovnu, obecně, anebo naopak výrazně, i když pak stejně nejsou vlastní politikou naplňována?

Problém je v tom, že politik má k obhajobě svého mandátu obvykle jen čtyři roky, a tak k sebeprosazení potřebuje témata konkrétnější, krátkodobější, jako např. zrekonstruovat zpravodajské služby, přivést nové zahraniční investory, pozvednout cestovní ruch… Stejně tak politické strany si stanovují programové cíle přitažlivější, reálnější, krátkodobější, směrované k prosperitě společnosti, jež jim rychle takříkajíc nahodí u voličů bodíky.

Vzdělávání je náročným a dlouhodobým procesem, je evidentně během na dlouhou trať a nepřináší politikům ani stranám předpokládaný efekt v žádoucí, krátké době. Je ale nezastupitelné v usilování o budoucí národní prosperitu a pokrok. Musí být proto občany důrazněji postulováno, prosazováno a politickým stranám zúčtováváno ve chvílích jejich nejvyšších ambicí a současně nejistot – před volbami.

Do popředí zájmu odborníků se dnes po zásluze dostává vzdělávání charakteru, nejprve a především u budoucích učitelů. V USA vstoupilo dokonce už 80% všech států do celonárodního programu pro výuku charakteru. Jakkoli cítíme vhodnější hovořit v duchu naší tradice o výchově charakteru, dvouletý grant byl přiznaný Illinoiské univerzitě v Chicagu právě „Společností pro výuku charakteru“. „Chceme děti, které jsou nejen ohleduplné, ale které jsou schopné zaujímat v životě morální postoje,“ říká šéf projektu prof. Nucci.

Na Zemi do značné míry zdevastované, ve světové společnosti s málo funkčními komunikačními mechanizmy a s odcizenými mezilidskými vztahy si začínáme už uvědomovat, že budoucnost planety nezabezpečí ještě vyšší růst těžby, produkce ani obchodu. „Buď lidstvo přijme novou etiku, anebo nebude. Etické chování člověka je třeba účinně založit na soucítění, výchově a sociálních vztazích,“ řekl „muž století“ A. Einstein před více než padesáti léty.

Aktuality

Nabízíme volná místa v právě zahájeném kurzu.
Prohlášení účastníků diskusního fóra ETIKA 2017.
v 8.30 na MŠ Šiškova, Praha 8 (5 min pěšky od metra C – Ládví...
Výroční zpráva Etického fóra ČR za rok 2016 byla schválena
Partneři Podporují nás
© 2012 Etické fórum České republiky