Morální problém současné doby

Prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., stručný záznam přednášky na konferenci Etického fóra „Má škola vychovávat?“ dne 13. 10. 2006, poskytnutý autorem v písemné podobě.


V současné době nelze mluvit o nějakém jednom morálním problému, o nějaké určité neřesti, která by jako typický nešvar působila problém. Jsme svědky rozpadu morálky jako celku. Protože společnost vždycky má nějaký morální řád, musíme mluvit o tom, že dnes vládne nulový morální řád. Lidé se, většinou bez vážného postihu, dopouštějí kdykoli čehokoli. Při bližším pohledu zjistíme, že morální chaos se začíná strukturovat a vzniká nová morální představa. Jsou pojmenovány některé principy chování, vyzdviženy jiné hodnoty. Formuje se nové učení. Jednou z jeho charakteristik je příklon k biologickému pojetí lidského chování. Mnohé, co je spíše zvířecí než lidské, je přijímáno s označením, že je to normální. Z hlediska nového učení je normální vše, co je pudové, hormonální, přímočaře reaktivní. Z hlediska ohroženého až i zanikajícího morálního řádu jeví se takové chování určitě jako dnes běžné, nicméně jako nenormální pro člověka, který trvá na tom, že je homo sapiens, a proto i homo asketicus. Připomeňme si, že Komenský mluvil o výchově jako o cestě od zvířeckosti k člověčenství. Ihned se nám tím ujasní základní problém. Pro zjednodušení budeme dále hovořit o starém a novém morálním pořádku.

Starý morální řád je spjat s náboženstvím. Pro Evropu je to náboženský proud židovsko-křesťanské tradice. Jinde jsou to náboženství jiná. Současná evropská společnost má ke starému morálnímu řádu nechuť právě proto, že odmítá náboženství. Vidí v náboženství nebezpečí, protože je spojuje s fanatismem a spektakulárními teroristickými útoky. Považuje náboženství také za nebezpečně konzervativní až rigidní, odmítá tabu a tvrdí, že náboženství člověka omezuje a pokořuje. Důležitost náboženství pro společnost takřka prorocky pojmenoval ve dvacátých letech lord Simon, velký britský demokrat, který ostře vystoupil proti nebezpečí fašismu a žádal zavedení výchovy k demokracii jako povinný předmět. V širší diskusi tohoto problému prohlásil, že „společnost, která se zbaví náboženství, nepřežije více než dvě další generace, protože ztratí svou podstatnou vnitřní vazebnost“. Dokládal to tím, že společnost potřebuje, aby existovalo něco, co stojí mimo lidský vliv a bylo přijímáno jako nedotknutelné.

Nový mravní pořádek vychází z představy, že plně svobodní lidé se svobodně dohodnou na zákonech, které budou všeobecně platné pro všechny. Radikálním problémem pozitivního práva ovšem je, že vyžaduje základní nijak nedefinovanou slušnost. Zásada „co není zakázáno, je dovoleno“ se bez zmíněného předpokladu slušnosti neobejde. Tak, jak se rozpadá slušnost, je nutno myslet na všechno možné, co by slušného člověka ve snu nenapadlo, aby to bylo zákonem zakázáno a nevznikaly tzv. mezery v zákonech. Výsledkem je, že zákonů je stále víc a víc, jsou nezvládnutelně nepřehledné a překáží, což vede k neúctě k zákonu a podrytí smyslu zákonnosti.

Dohodnutá zákonnost má i další problémy. Stále obtížněji se dohaduje. Kdykoli je zapotřebí, je možné ji změnit. Děje se to často a opět upadá úcta k zákonům. Věci nestálé jsou zbytečné.

Nový mravní pořádek se rovněž dostává do paradoxní situace proto, že jedním z jeho principů je naprostá svoboda jedince. Společnost se rozpadá, protože všichni se považují za zákonodárce a určovatele správnosti. Vnucují svému okolí svou představu o světě a podle síly, kterou mají, toho dosahují. Výsledkem je jakási roztroušená diktatura, která se pochopitelně může změnit v diktaturu celkovou.

Ponechme stranou popis toho, že nová doktrína, přesto, že jejím prvým pravidlem je, že neuznává žádné náboženství, nese stále více rysů velmi netolerantního náboženství. Postačí připomenout, že televize nejen udává vkus, ale rozhoduje o správnosti jednání. Vyzvedá vzory jednání a stále více rozhoduje o bytí a nebytí, protože úspěšně vyvolává představu, že co nebylo v televizi, není.Věci jsou teprve tehdy, když jsou medializovány.

Máme-li s danou situací něco dělat, musíme pochopit její příčiny. Podstatnou otázkou je, kde došlo ke zlomu, po němž nastal neblahý rozpad morálního řádu. Tam také bude ležet hlavní příčina. Půjdeme-li při tom zpět po časové ose dějin, zjistíme několik významných událostí. Prvou je bezesporu druhá světová válka se svým barbarstvím založeným na bezduché poslušnosti zvrhlým příkazům. Šlo o úplné předání vlastního svědomí a lidské důstojnosti do cizích rukou. Vyvražďování ovšem mělo své příčiny v první světové válce, při níž byla znevážena hodnota lidského života milionovými ztrátami. Ani tento krok nebyl počátkem. Velkým zlomem byla Velká francouzská revoluce, která pod lákavými hesly volnosti, rovnosti a bratrství porazila nejen náboženské zakotvení, ale zničila spolu s ním i pojem autority a morálních imperativů ve formě tabu. Tato revoluce byla však připravována rozvojem racionalismu, který navozoval moc vědy a přinesl i myšlenku vědeckého řízení společnosti se vším, co pak způsobily byrokratické systémy a státní mašinérie. Víra ve vědu rovněž nespadla náhle z nebe. Vyrostla z pozdní renesance, kdy si lidé začali klást nový typ otázek. V oblasti přírodních věd se přestali zajímat o to, co je Božím sdělením v knize jeho stvoření, ale začali hledat účelné využití přírodních zákonů a přírodního bohatství. Jinými slovy, začali se zmocňovat všeho a stali se suverény nad zemí. Mohli bychom jít po krocích dál a dál až nakonec dojít k prvým velkým vynálezům primitivního lidstva jako je třeba luk nebo oheň. Dál pak už máme jen mytické zprávy, které se točí kolem tématu rozumu. Problém, který nás zajímá, má počátek tam, kde rozum odvádí člověka z říše zvířat a staví ho do nové pozice.

Rozum vede člověka k výkonům, na něž musíme být a jsme právem hrdí. Tentýž rozum však vede člověka k výkonům, za něž se musíme bezedně stydět. Je to nepříjemné zjištění, ale lékařské ordinace utišující bolest a navracející zdraví a život jsou takřka dvojčetem mučíren a výslechových brlohů, kde se s rafinovanou bestialitou, jaká v oblasti dravců nemá obdoby, ničí svoboda, rozvrací integrita, ruší důstojnost, mrzačí a zabíjí. Je zřejmé, že rozum je třeba hlídat. Nejde jen o otázku zneužití pozitivních plodů rozumu v podobě vyloučení oné temné cesty, která kopíruje cestu vznešenou. Jde o to, domýšlet i důsledky dané dobrými plody rozumu.

Rozum nás dovedl k neuvěřitelné snadnosti žití. Ta působí mnoho nesnází. Uveďme namátkou několik příkladů. Silný nárůst vandalismu patrně souvisí se zmenšením namáhavé tělesné práce. Východiskem tu může být kultivované vydání fyzické síly ve sportu. Žijeme v nadbytku nadvýroby a v evropských zemích jsou nejzákladnější životní potřeby zajištěny pro mnoho lidí bezpracně. Působí to neúctu k jídlu, výrobkům všeho druhu, k lidské práci vůbec. Vede to k plýtvání, lenosti, ke znuděnosti. Narůstá množství volného času, s nímž si mnoho lidí nedovede poradit. Všemu tomu lze čelit povzbuzením kreativity a výchovou ke kultivovanému využití volného času a přebytečných kapacit. Jistě potřebné a rozumně založené specializované instituce jako školy, nemocnice, starobince, sirotčince, penzijní pojištění postupně rozkládají rodinu. Jestliže dříve to byla jednotka silně vázaná nutností vzájemné pomoci, stává se dnes víc a víc zájmovou jednotkou, kterou je snadné opustit zdánlivě bez následků. Ve všem postřehneme, že absence nezbytné potřeby druhých lidí (je dnes skryta příliš složitou dělbou práce) přináší jedinci pocit nezávislosti, který je chybně spojován s pojmem svoboda. Výchova k vzájemnosti a obrana trvalých mezilidských vztahů je nutná na tomto poli.

Funkce školy se mění podle změn ve funkci rodiny. Současná škola chtě nechtě musí přebírat mnohé, co je v rodině zanedbáno. Obraz, který se nám jeví i jen při pozorování bez statistik a rozborů, je hrozný. Na prvním stupni škol musí učitelé suplovat nedostatek citu (nedomilované děti), učit základní, i hygienické, návyky. Výchova z rodiny, kromě jediného pravidla „neotravuj“, přechází na školu. Školy, zvláště kvalitní, starají se o stále větší část volného času dětí. Nechybí případy, kdy jsou oblíbené akce typu „noc ve škole“, protože mladí lidé jsou raději v harmonickém prostředí své třídy, než doma. Není divu, že se objevil předmět, či spíše hnutí etické výchovy. Toto hnutí má, po mém soudu, ne právě šťastný název, protože se nezabývá teorií morálky, ale navozením pozitivních prosociálních vlastností. Povýtce u ní jde o to, co dříve děti běžně nasály ve svých rodinách. Je to dobrá snaha o výchovu člověka pro soudržnější společnost. Jistým úskalím může být, že přichází ve vývoji dítěte přece jen pozdě a má tedy charakter rehabilitace. Spolu s tím pak vzniká i nebezpečí, že vznikne chování toliko nacvičené, ne dostatečně prožité a zažité, že se děti naučí techné, neproniknou však k epistémé mravnosti tak, jako je tomu při autogenezi osobnosti v nejranějším dětství v harmonické rodině. Učitelé, kteří se etickou výchovou zabývají, jsou si převážně těchto nebezpečí vědomi.

Nebylo by dobré spokojit se tím, že nějaká škola bude ve svém programu mít zabudovánu etickou výchovu. Výchovu nelze oddělit od ostatního dění ve škole. Protože jsem mluvil o rozumu jako o bodě centrálního významu, musím apelovat na učitele všech předmětů, aby si uvědomili výchovný moment péče o zdravý rozum. Je dnes totiž v sázce, a to několikerým způsobem. Nedostatek objektivity, použití logiky na nevěrohodné údaje, svévole v interpretacích, libovůle v zacházení se slovy a potažmo pojmy jsou vážná nebezpečí pro morálku. Naučit děti, že každé jednání, každý čin a životní krok má své důsledky, a to v delším časovém úseku, než je právě daný okamžik, je sice práce dosti nauková (cvičí se to v logice, matematice, přírodních vědách, gramatice), ale zároveň nanejvýš výchovná.

Jsem přesvědčen, že vývoj člověka jako živočišného druhu, je už dlouho dán rozvojem rozumu. Jestliže nás zneužití a selhávání rozumu dovedlo do vážné krize, bude to opět poznání, a tedy rozum, který nás může z krize vyvést. Záchranu vidím v tom, že lidé začnou bolestně pociťovat své sebezáhubné konání a začnou se vracet k morálním principům, které nepřijali přirozeně od autorit rodičů a učitelů, ale proto, že to dá zdravý rozum. Pokud pak jde o vývoj člověka, myslím, že homo sapiens, poté, co projde nebezpečným obdobím hominis ekonomici, dojde k tvaru homo ludens. Tomu bude stačit méně, dá přednost vnitřní spokojenosti, udělá snadno a kvalitně svoji práci a bude se dobře kreativně bavit, bude si hrát na okrsku zemském, jak to krásně vyjádřila Bible.

Aktuality

Nabízíme volná místa v právě zahájeném kurzu.
Prohlášení účastníků diskusního fóra ETIKA 2017.
v 8.30 na MŠ Šiškova, Praha 8 (5 min pěšky od metra C – Ládví...
Výroční zpráva Etického fóra ČR za rok 2016 byla schválena
Partneři Podporují nás
© 2012 Etické fórum České republiky